Pozornost si zaslouží výzdoba interiéru. Výmalba pravděpodobně pochází z roku 1890 a byla pořízena společným nákladem patronátu a farnosti. Jedním z hlavních rysů výmalby 19. století je bohatá ornamentika. Interiéry byly často zdobeny bohatými šablonovými malbami, dekorativními pásy a iluzivní architekturou, viz. presbytář. Kovová mřížka oddělující prostor lodi kostela od presbytáře pochází z roku 1858, kdy byla cihelná dlažba kostela nahrazena kamennou dlažbou z jemnozrnného vápence – Kelheimského kamene (jedná se o jemnozrnný vápenec přivezený z oblasti v Bavorsku, užívaný jako dlažba v kostelích nebo pro litografii). Při této příležitosti byla instalovaná v presbytáři nová kovová oltářní mřížka, kterou dodala tavírna pod Javůrkem.

Bronzové pozlacené lustry na 18 svíček zdobené kameny a emaily byly pořízeny roku 1896 darem společenství živnostníků ve Veverské Bítýšce a okolí. Křížová cesta byla zakoupená roku 1866 ve Vídni z darů věřících. Cechovní postavníky nebo také cechovní znaky byly nedílnou součástí interiérové výzdoby a pocházejí z první poloviny 19. století. Každý cech měl dva postavníky, které byly zrcadlově umístěny v kovových držácích na boku lavice. Celkem se jednalo o sedm párů. Na válcových žerdích zdobné hlavice postavníků s atributy cechů jsou završeny postavou anděla držícího roh hojnosti se svícnem. Kostelní lavice bohatě řezbářsky zdobené, datované do 1. poloviny 18. století, by údajně mohly pocházet z augustiniánského kláštera v Brně, protože zastupitelstvo obce psalo v roce 1783 tamnímu opatu žádost o darování starých vyřazených lavic, obrazů atp.

Další série fotodokumentace interiéru kostela byla zhotovena v roce 1941. V presbytáři je na první pohled oproti roku 1928 patrná změna. Šablonovou a iluzivní výmalbu nahradila čistá plocha, ponechán zůstal pouze dekorativní pás nad podlahou a medailony na stěnách. Stav bočních oltářů Panny Marie, sv. Floriána a kazatelny zůstává nezměněný. Obrazová výzdoba oltářů pochází z let 1876–1877, oltářní architektura je o něco starší. Kazatelna pochází až z 90. let 19. století. Roku 1897 je doloženo zakoupení čtyř evangelistů na kazatelnu, ke kazatelně zrcadlově umístěná řezba sv. Rodiny a víko na křtitelnici se sousoším Křest Páně.

Změna vybavení interiéru oproti předchozí fotodokumentaci není nijak patrná, avšak vidíme zde již novou křížovou cestu zhotovenou roku 1939 firmou architekta a řezbáře Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Instalací nové křížové cesty byla zakončena generální oprava interiéru kostela, která proběhla roku 1938. Práce byly zadány firmě architekta a řezbáře Břetislava Kafky z Červeného Kostelce, který navrhl novou koncepci úpravy interiéru. Ta zahrnovala obnovu vnitřních omítek a výmalbu kostela a restaurování veškerého mobiliáře včetně cechovních postavníků. Výmalby interiéru z 19. století bohaté na ornamentiku byly často ve 20. století považovány za méněcenné a byly překrývány jednoduššími přemalbami, které se snažily přiblížit stavu výmalby do doby vzniku kostela. Zde to znamená návrat ke klasicistní střídmosti světlých pastelových odstínů a zdůraznění architektonických článků.

Pozornost si zaslouží dva obrazy: obraz Panny Marie a obraz sv. Václava, které jsou v současné době instalované v presbytáři v jednoduchém rámu. Obrazy byly v minulosti uloženy v půdním prostoru kostela a ve 20. letech minulého století „znovu nalezeny“, avšak značně poškozené. Po restaurování v roce 1938, v rámci generální opravy interiéru kostela, se vrátily do interiéru a byly umístěny na stěně za kůrem (viz snímek ze 40. let minulého století s pohledem směrem ke kůru). Tyto obrazy jsou datovány do 2. čtvrtiny 18. století. Byly zasazeny do zlacených bohatě vyřezávaných rámů s motivem prořezávaného akantu. Uprostřed akantového nástavce byl u obou kruhový medailon: s vyobrazením sv. Rodiny u obrazu Panny Marie a s polopostavou sv. Jana Nepomuckého u obrazu sv. Václava. Při revizi karet památkově chráněného mobiliáře z roku 1976 mají obrazy zachovány vyřezávané zlacené rámy, při další revizi z roku 2006 jsou již obrazy bez rámů a jsou přemístěné do presbytáře. Podle mého názoru s odvoláním na záznam z roku 1783, kdy byla zaslána opatu augustiniánského kláštera v Brně žádost o darování starých vyřazených lavic, obrazů atp., mohou i tyto obrazy pocházet z tohoto kláštera.

Cechovní postavníky jsou dnes deponovány mimo interiér kostela, pravděpodobně také torza bočních oltářů. Jiný mobiliář zůstal ztracený v propadlišti dějin.

Kdy došlo k přemalbě medailonů, konsekračních křížků a dekorativního pásu v presbytáři, se mi nepodařilo zjistit. Zrovna tak nevíme, kdy a proč došlo k přemístění obrazů P. Marie a sv. Václava do presbytáře a odstranění řezbářsky provedených zlacených rámů. Pravděpodobně se tak asi stalo mezi roky 1976–2006, kdy v rámci revize karet památkově chráněného mobiliáře byla zhotovena i fotodokumentace (in archiv NPÚ, ÚOP v Brně).

K odstranění bočních oltářů mohlo dojít podle ústní informace jednoho z farníků začátkem tohoto století z důvodu poškození dřevokazným hmyzem. K odstranění kovové mřížky v presbytáři došlo pravděpodobně v souvislosti s novou úpravou liturgického prostoru v 60. letech minulého století.

Kostel sv. Jakuba Staršího si i přes tyto změny uchoval po architektonické a uměleckohistorické stránce stále své hodnoty. Podstatné jsou však hodnoty duchovní, které přetrvávají. “ /text byl redakčně upraven/