Madona z Veveří

^{,,Dne 8. 12. 2015 byl vynesen pravomocný rozsudek v tom smyslu, že obraz Madony patří farnosti. Rozsudek byl vynesen, ale zatím jsme museli vyčkat na jeho písemné doručení. V rozsudku bylo totiž uvedeno, že NG musí ve lhůtě do 30 dnů od doručení rozsudku vydat obraz farnosti.}

   ^{Jediné co jsme mohli udělat, bylo to, že jsme mohli oznámit, že jako nejvhodnější místo pro obraz Madony z Veveří se jeví Diecézní muzeum v Brně na Petrově. Umístění v muzejní expozici splní požadavek, aby NKP (Národní kulturní památka) byla trvale přístupná návštěvníkům. Do muzejní expozice mohou přicházet obraz obdivovat milovníci umění, ale mohou sem přicházet také věřící, aby se před obrazem pomodlili.}

   ^{V tuto chvíli se tým osob zabývajících se kauzou obrazu Madony z Veveří rozrostl o ředitele Diecézního muzea v Brně Mgr. Martina Motyčku, dále pak o vedoucí diecézního konzervátorského centra PhDr. Ludmilu Dufkovou. O celou záležitost se osobně zajímal brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle a generální vikář Mons. Jiří Mikulášek,  i když Biskupství brněnské nebylo účastníkem soudního řízení. Jak někdo v této chvíli vtipně poznamenal, intenzita pracovních porad začala připomínat papežskou návštěvu.}

   ^{Od 1. ledna 2016 se obraz Madony z Veveří stal Národní kulturní památkou (NKP). Mnoho lidí nemá jasno v tom, co to znamená, když je nějaká stavba nebo věc kulturní památkou nebo národní kulturní památkou. Toto označení nevypovídá nic o tom, kdo předmětnou věc či stavbu vlastní, ale vypovídá o stupni její ochrany.}

   ^{Pro umístění a vystavení obrazu jsme obdrželi z NPÚ (Národní památkový ústav) následující podmínky: teplota vzduchu musí být řízena tak, aby bylo dodrženo 18 stupňů Celsia, relativní vlhkost vzduchu 55% a intenzita světla nesní překročit 150 luxů. Podmínky tedy velmi přísné. Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto, že obraz bude umístěn v klimatizované vitríně, ve které bude požadovaná teplota a vlhkost. Zpočátku jsme totiž uvažovali pouze o ochranném skle před obrazem. Diecézní muzeum zadalo neprodleně výrobu této vitríny. Mimo to byla také podstatně posílena bezpečnostní opatření v muzeu.}

   ^{Dobu čekání na rozsudek v písemné podobě jsme využili na sbírání rad a poznatků od zkušenějších, jak připravit a uskutečnit převoz obrazu, který je NKP – nikdo z nás nic takového ještě neorganizoval.}

   ^{Obrazy a sochy se transportují ve speciálních bednách, které zabraňují mechanickému poškození památky a také zajišťují stabilitu klimatu po dobu přepravy. To stejné platí o automobilu, který věc přepravuje; musí být odpružen vzduchem a klimatizován. Po vyhodnocení všech požadavků jsme považovali za vhodné najmout pro samotný převoz obrazu firmu Kunsttrans Praha. Tato firma má s převozem památek bohaté zkušenosti a je v oboru renomovaná. Skutečně svůj úkol zvládli na výbornou.}

   ^{Obraz bylo potřeba při transportu pojistit a byla nám doporučena asistence Policie ČR, proto jsem vstoupil do jednání s Krajským ředitelstvím Policie ČR v Brně, ochranou byli pověřeni příslušníci Speciální pořádkové jednotky v Brně. Po dojednání všech záležitostí jsme čekali na doručení rozsudku v písemné podobě. Ten obdržel náš právní zástupce dne 14. ledna 2016 a neprodleně dopisem ze dne 18. 1. vyzval vedení Národní galerie, konkrétně ředitele doc. Jiřího Fajta k předání obrazu ve lhůtě stanovené soudem, nabídli jsme dva termíny 8. 2. nebo 9. 2. 2016. Předpokládali jsme, že státní instituce bude respektovat rozhodnutí nezávislého soudu. To jsme se však spletli.}

   ^{Na konci měsíce ledna jsme obdrželi dopis z advokátní kanceláře Mgr. Štěpánky Vincencové v Praze s požadavkem na předložení různých dokumentů jako polohopisný plán, kde bude obraz umístěn, edukační záměr, jak bude s obrazem pracováno, ale hlavně souhlas Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče. U většiny požadavků bylo argumentováno tím, že toto je vyžadováno podle zákona o NKP. Zde se ukázalo, proč byl obraz Madony z Veveří během tří měsíců prohlášen národní kulturní památkou. Ne že by si to obraz nezasloužil, ale zřejmě šlo o to případnému restituentovi znepříjemnit život. Advokátka Mgr. Vincencová ve svém přípise napsala, že je pro obraz nebezpečné jeho přemísťování, při přepravě prý hrozí jeho poškození: Nějak rychle zapomněla na převozy obrazu do Olomouce a Leogangu. Dále paní advokátka nelenila a vydala se do Diecézního muzea v Brně, přijela zrovna v době, kdy pracovníci instalovali onu klimatizovanou vitrínu a muzeum mělo pro návštěvníky zavřeno. Paní advokátka v následujícím dopise napsala, že nesplňujeme základní požadavek, aby obraz byl přístupný návštěvníkům: Když ona byla v Brně, muzeum mělo zavřeno.}

   ^{Požadavek dokumentů ze strany NG náš advokát JUDr. Severin rychle smetl ze stolu. Soud žádné podmínky pro vydání obrazu nestanovil a Národní galerie není nadřízenou institucí farnosti Veverská Bítýška nebo Diecézního muzea v Brně, aby je mohla kontrolovat.}

   ^{Abychom představitelům NG sebrali argumenty, vystavil ředitel Diecézního muzea Mgr. Martin Motyčka dne 18. 1. potvrzení o připravenosti muzea zařadit obraz Madony z Veveří do stálé expozice muzea. Mimo to požádala farnost Veverská Bítýška ve stejný den Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor regionálního rozvoje, který je místně příslušný správní orgán podle zákona, o souhlas s přesunem obrazu. Ne Magistrát hlavního města Prahy, odbor památkové péče, jak tvrdili právníci NG. Krajský úřad Jihomoravského kraje dne 25. ledna 2016 vydal usnesení, ve kterém se konstatuje, že vzhledem k tomu, že obraz bude i nadále ve veřejně přístupném prostoru, nepřísluší se mu k tomu vyjadřovat. Jakékoli další vyjádření by totiž kolidovalo s právy vlastníka obrazu na jeho umístění. Toto usnesení „neusnesení“ se stalo velmi silným argumentem proti požadavkům vedení NG na předkládání různých dokumentů. Dále jsme požádali dne 1. února 2016 o „Vyjádření k trvalému přesunu obrazu“ Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně. Jeho ředitel PhDr. Zdeněk Vácha s tím vyslovil souhlas (dopisem ze dne 2. 2. 2016).}

   ^{Druhá polovina ledna a začátek února 2016 byly velmi hektické a ve znamení psaní dopisů a žádostí, ale také ve znamení osobních jednání. Měl jsem možnost setkat se s celou řadou představitelů různých institucí. Z těchto setkání jednání bude jedno vybočovat zcela zásadním způsobem. Ve středu 3. února 2016 přijel na faru do Veverské Bítýšky generální ředitel Národní galerie doc. Jiří Fajt. Předtím se pokoušel o přijetí u brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho, ten jej však odkázal na již zmíněnou skutečnost, že Biskupství brněnské není účastníkem restitučního sporu o obraz Madony z Veveří. Ředitel Fajt dorazil do Bítýšky 3. 2. v 10 hodin doprovázen jedním ze svých poradců, já jsem jej očekával a spolu se mnou náš právní zástupce JUDr. Frant. Severin. Doc. Fajt se nás snažil přesvědčit, abychom obraz ponechali v expozici N. Na naši argumentaci, že v Brně v Diecézním muzeu je již vše připraveno a že to stálo nemalé peníze, nám nabídl, že obraz bude jeden rok v Brně a potom 25 let bezplatně v Praze. Shodu jsme nenašli a rozešli jsme se s konstatováním, že jsme profesionálové a že budeme pokračovat v soudní při. NG podá dovolání k Nejvyššímu soudu a farnost bude usilovat o převoz obrazu do Brna. Pan ředitel několikrát zdůrazňoval, že z celého sporu je potřeba vynechat média a chtěl slyšet, že mu to slíbíme. Já jsem tento slib nedal.}

   ^{V tuto chvíli jsem ocenil přístup médií. Jak tisk, tak rozhlas a televize stály na straně farnosti a podivovaly se nad tím, že představitelé státní instituce nerespektují pravomocný rozsudek soudu.}

  ^{Právní zástupce Národní galerie Mgr. Štěpánka Vincencová podala 3. února 2016 dovolání k Nejvyššímu soudu a zároveň požádala soud, aby do doby, než bude celá záležitost rozhodnuta, soud zakázal převoz obrazu. Dovolání je mimořádný opravný prostředek a nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozsudku. Druhá žádost, o zablokování převozu, nás utvrdila v přesvědčení, že pokud chceme obraz přepravit do Brna, musíme pracovat rychle a nepolevit v tlaku na NG a její vedení.}

   ^{Termíny předání obrazu 8. 2. a 9. 2. padly, NG totiž neurčila kontaktní osobu pro předání, firma Kunsttrans nemohla umístit do expozice transportní bednu pro tzv. Aklimatizaci. Z toho vyplynulo, že jezdit do Prahy by bylo zbytečné.}

   ^{Ve středu 10. 2. jsme s Českou televizí a redaktorkou Barborou Měchurovou natáčeli dvoudílnou reportáž, jednak v kapli Matky Boží o „objevení“ obrazu prof. Dostálem a potom v Diecézním muzeu o místě, kde bude možné obraz vidět po převozu do Brna.}

   ^{Druhá polovina měsíce února svými zvraty a napínavostí připomíná filmy o Jamesi Bondovi. Nejkurióznější byl pátek 19. 2. Vzhledem k tomu, že uplynula soudem stanovená lhůta pro vydání obrazu, náš právní zástupce začal stupňovat nátlak na vedení NG: jednak pohrozil exekucí na tuto instituci a také trestním oznámením na její vedení. Jednalo se tak trochu o pokerovou partii, exekuce nebyla vzhledem ke specifičnosti žaloby možná, trestní oznámení na generálního ředitele ano.}

   ^{Vy, kdo budete číst tyto řádky, si možná pomyslíte, že jsem v těchto dnech neměl na starosti nic jiného. Opak je pravdou: bohoslužby, škola, přípravy rodičů na křest, svátost nemocných (17. 2.), ve středu 10. 2. jsme vstoupili do postní doby. V již zmíněný pátek (19. 2.) jsem doprovázel svého otce na oční vyšetření, které trvalo celé dopoledne. Během této doby za mnou na kliniku dorazila redaktorka Českého rozhlasu Marie Veselá a natočili jsme rozhovor na téma: „Jak bude farnost  reagovat na nevstřícnost NG?“ Mimo to mi několikrát volala redaktorka z Brněnského deníku Rovnost Markéta Chumchalová, která psala do sobotního vydání velký článek na podobné téma. A do toho se ozýval redaktor České televize Michal Cagala, který se snažil spojit s dr. Severinem, který mu slíbil rozhovor a nyní je nedostupný. Téma stejné. Rozhovor jsem nakonec poskytnul já a natáčeli jsme to v mém bytě v Brně, v obývacím pokoji před kopií obrazu Madony z Veveří. Toto všechno jsem stihnul asi do 15 hod. Pokud si myslíte, že zde končíme, kdepak. Potom se mi podařilo spojit se s dr. Severinem, který mi řekl, že v 17 hod vystoupí ředitel doc. Fajt a oznámí, že galerie obraz farnosti vydá!}

   ^{V 17.15 mi volala redaktorka Chumchalová, že její celodenní práce skončila v koši, Michal Cagala z České televize svoji reportáž prostříhal a část mohl použít. Nejlépe dopadla redaktorka Veselá z Českého rozhlasu, která stihla svoji natočenou reportáž odvysílat v poledne. A vzápětí znovu volala ČT – redakce zpravodajství a požádali mě o přímý vstup do večerního vysílání na programu ČT 24. Pořad se týkal církevních restitucí a kromě osob ve studiu se ho prostřednictvím telemostu účastnil i ředitel NG Doc. Fajt, který oznámil, že farnost dodala požadované dokumenty a že tedy galerie může obraz farnosti předat. Tak skončil hektický pátek 19. února 2016.}

   ^{Další jednání se uskutečnilo v Praze v Salmovském paláci na Staroměstském náměstí. Jedná se o ten palác, z jehož balkonu v únoru 1948 řečnil Klement Gottwald. My jsme seděli v místnosti vedle a v kalendáři bylo datum 24. února 2016. Na jednání byl přítomen vedoucí právního oddělení NG, dále právník zastupující NG u obvodního a městského soudu Mgr. Ondřej Kolísko, vedoucí restaurátorského oddělení doc. Petr Kuthan a kurátorka sbírek starého umění Mgr. Štěpánka Chlumská, za farnost byl přítomen náš právní zástupce dr. Frant. Severin a já jako farář. Tito představitelé NG vyjádřili vstřícnost a potvrdili, že galerie je připravena předat obraz farnosti. Dále se ptali na některé podrobnosti transportu. Když jsme oznámili, že tuto záležitost bude zajišťovat firma Kunsttrans, prohlásil vedoucí restaurátorských dílen, že je naprosto spokojen. Potom jsme řešili, jaké dokumenty bude chtít galerie od farnosti (k předávce jsem měl předložit výpis z ministerstva kultury o existenci farnosti, můj jmenovací dekret farářem ve Vev. Bítýšce a občanský průkaz) a naopak jaké dokumenty předá NG farnosti zároveň s obrazem, šlo především o restaurátorské zprávy. Zbývalo určit datum předání, paní kurátorka Chlumská vyjádřila přání, zda by to mohlo být některé pondělí, my jsme deklarovali, že nemáme nic proti. A v tuto chvíli se zdálo, že jednání skončí se závěrem, že některé pondělí bude farnosti přidán obraz Madony z Veveří. V tuto chvíli jsem cítil, že je potřeba rázně jednat a dospět ke konkrétnímu datu, jinak se možnost předání obrazu rozplyne někde v budoucnosti. Požádal jsem o krátkou přestávku, poodešel stranou, zapnul telefon a začal obvolávat zaiteresované účastníky. První pondělí, které připadalo v úvahu bylo 7. března 2016. Kunsttrans: „Máte volné auto na 7. 3.?“ „Ano máme.“ „Výborně!“ Policie, pořádková jednotka: „Zvládnete se připravit na pondělí 7. 3?“ „Bez problémů!“ Diecézní muzeum: „Bude do 7. 3. vše připraveno?“ „Samozřejmě.“ Po pěti minutách jsem se vrátil ke stolu a co nejklidněji jsem řekl: „Tak my bychom přijeli v pondělí 7. 3. v 10 hodin, je to možné?“ Přítomní souhlasili. Ještě jsme řešili, kdy mohou pracovníci Kunsttransu přivézt transportní bednu a kdo bude již zmíněnou kontaktní osobou. Poslední věc, kterou si vedení NG přálo, bylo, že termín předání oznámí jako první oni.}

   ^{V průběhu jednání dr. Severina i mě pracovníci NG vybízeli, abychom se šli na obraz podívat. Dr. Severin odjížděl okamžitě po jednání mimo Prahu a proto odmítl, já jsem dvakrát řekl, že se do Anežského kláštera, kde obraz visel, podívat půjdu. Čekal jsem, že mi bude nabídnut doprovod nebo něco takového. Nic. Při vstupu do expozice jsem zaplatil vstupné jako každý jiný návštěvník a postál a pomodlil se před obrazem, který se měl za pár dnů vrátit do farnosti, které patřil několik staletí. Vedle obrazu sice seděl hlídač, ale spal, a to velmi tvrdě. Přemýšlel jsem, co by ho mohlo vzbudit, byly to klíče, které jsem vytáhl z kapsy a začal si s nimi hrát.}

   ^{To, že jsem musel zaplatit vstupné, mě nijak nehněvalo, spíše rozesmálo, ale také uklidnilo. Na vstupence již nebyl obrázek Madony z Veveří, který tam byl několik let. Národní galerie přijala, že jí obraz nepatří a že jej musí vydat.}

   ^{Cestou do Brna jsem měl ve vlaku několik telefonátů z různých médií. Novináři věděli, že se chystá schůzka a chtěli vědět výsledky. Podle domluvy jsem ale termín předání neoznamoval, tento úkol připadl mluvčí Národní galerie slečně Tereze Ježkové.}

   ^{Hlavní dějství ohledně převozu obrazu Madony z Veveří se odehrálo v pondělí 7. března. Ze dvora Brněnského biskupství jsme vyrazili v 7 hodin ráno. Mimo řidiče, posádku vozu Ford tranzit tvořil generální vikář Mons Jiří Mikulášek, PhDr. Ludmila Dufková, restaurátoři ak. mal. Mário Král, ak. mal. Renata Bartoňová, fotograf Vít Kobza a já. V Praze se k nám přidal advokát Mgr. Stanislav Hykyš, který stál u vypracování restituční výzvy. Náš právní zástupce dr. Severin zůstal v Brně a prohlásil, že celou akci bude jistit z domova. U vjezdu do Anežského kláštera jsme se setkali rovněž s policejní eskortou. Prvním problémem se ukázalo, že auto Kunsttransu neprojede bránou do zahrady, bylo tedy rozhodnuto, že se všechny vozy přemístí před hlavní vchod a obraz Madony že opustí prostory galerie hlavním vchodem. Žádný zadní vchod, či boční branka, jak symbolické. Jen novináři to nějak nepochopili a mimo fotografa ČTK, který se přesunul k hlavnímu vchodu, zůstali všichni, včetně reportéra Blesku, u toho zadního.}

   ^{Pozdravili jsme se s právníkem Mgr. Kolískem, kurátorkou sbírky Mgr. Chlumskou a tiskovou mluvčí galerie T. Ježkovou. Musím zdůraznit, že všichni se k nám chovali velmi pěkně, bez jakéhokoli nepřátelství nebo averze. Společně jsme přišli do expozice, k panelu na kterém visel obraz Madony z Veveří. Samotné předávání obrazu obrazu začalo na pokyn kurátorky Mgr. Chlumské pracovníkům firmy Kunsttrans: „Prosím, pánové“. Načež si oba pracovníci navlékli bílé rukavice a sejmuli obraz z panelu, následně jej položili na připravený stůl. Ještě předtím se ujistili, že je vypnutý alarm.}

   ^{Já jsem si v tu chvíli vybavil okamžik, kdy jsem obraz Madony z Veveří uviděl poprvé. Bylo mi 17 let a ani ve snu by mě nenapadlo, že někdy v budoucnu budu podepisovat jeho převzetí. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné.}

   ^{Potom k obrazu přistoupili restaurátoři, jednak z Národní galerie a také restaurátoři zastupující farnost, M. Král a R. Bartoňová. Společně prohlédli obraz jak z přední, tak ze zadní strany, odsouhlasili a podepsali dokument, který se nazývá: „Protokol o stavu díla“. Dokument je vypracován dvojjazyčně, česky a anglicky, anglicky se nazývá „Condicion report“.}

   ^{Mimochodem v tuto chvíli jsem i já uviděl poprvé zadní stranu obrazu. Na rámu obrazu je nalepeno několik štítků, ty připomínají kdy, kam a na jakou výstavu byl obraz zapůjčen.}

   ^{Po prohlídce obrazu chtěl právní zástupce NG podepsat dokumenty o jeho předání a převzetí, vyskytl se však druhý problém. Nebylo kam tyto dokumenty položit, galerie nějak zapomněla připravit místo, kde bychom dokumenty podepsali. Stůl na kterém obraz ležel, totiž přinesla firma Kunsttrans. Navrhnul jsem Mgr. Kolískovi, že počkáme, až obraz zabalí a stůl bude volný. Souhlasil, nic jiného nezbývalo, jinak bychom museli dokumenty podepsat na koleně. To by pro galerii nebyla dobrá vizitka, celou proceduru přebírání obrazu totiž fotil diecézní fotograf, pan Vít Kobza. Počkali jsme, až byl obraz zabalen. Nejprve do látky, potom byl obložen polyuretanovými bloky a vložen do dvojité bedny, vnitřní bedna byla vyrobena na míru, podle rozměrů obrazu. Nakonec byly obě bedny uzavřeny víky a zašroubovány.}

   ^{Nyní byl stůl volný a došlo na podepisování předávacích protokolů, celkem byly čtyři, dva pro galerii a dva pro farnost. A tak jsem v 10.38 (podíval jsem se na hodinky) podepsal nejdůležitější dokument ve svém životě: Protokol o převzetí obrazu Madony z Veveří do majetku farnosti ve Veverské Bítýšce. Pro tuto příležitost jsem od farníků dostal jako vánoční dárek pero, nyní jsem je s radostí použil.}

   ^{PhDr. L. Dufková z diecézního konzervátorského centra mezitím prohlédla restaurátorské zprávy z roku 1948, 1962, 1999 a nakonec laboratorní zprávu z roku 2000. Následně mi Mgr. Kolísko tyto dokumenty formálně předal a já jsem je chtěl dát do rukou L. Dufkové, ta je odmítla převzít. Zapomněla, že kvůli komu jsme ji vzali s sebou. Neměl jsem nejmenší chuť pokazit si tuto jedinečnou chvíli takovou lapálií a dokumenty jsem strčil do aktovky. Proto ji mám na všech fotkách tak naditou.}

   ^{Už to vypadalo, že se vydáme na cestu, ale v tuto chvíli si vyžádal pozornost generální vikář Mons. J. Mikulášek a začal zpívat modlitbu Salve regina. Nikdo jsme o jeho úmyslu nevěděli, a tak to bylo pro všechny překvapení. Zástupci NG stáli a v tichosti poslouchali, ti z nás, kdo znají text a umí zpívat, se přidali (já polohlasně). Situaci zachránil Mgr. Hykyš, ukázalo se, že umí velmi dobře zpívat, nebyl u předání nadarmo.}

   ^{A pak jsme se vydali k východu z galerie, hned u dveří bylo zaparkované auto Kunsttransu, kolem něho vytvořili policisté v helmách, neprůstřelných vestách a s automatickými zbraněmi prostor, kam nepustili nikoho cizího. Poučili mě, že odborně se tomu říká demonstrace síly.}

   ^{Bedna s obrazem byla naložena, s policistou, který velel ostraze konvoje jsme si zkontrolovali zda máme v pořádku a kompletní čísla telefonů. Rozloučili jsme se se zástupci Národní galerie a poděkovali za hladký průběh předávky.}

   ^{Policisté seřadili kolonu, zapnuli majáky, sirény a vyrazili jsme velmi ostře směr Brno. Bylo krátce před polednem 7. března 2016. Já jsem si na zpáteční cestě sedl do auta firmy Kunsttrans, chtěl jsem být obrazu co nejblíže. Celou cestu z Prahy do Brna jsme jeli v levém jízdním pruhu, dopravní uzavírky a omezení z důvodu opravy dálnice pro nás nebyly problémem. Vždy jedno auto z policejního doprovodu vyrazilo dopředu, zastavilo dopravu a my jsme bez problémů projeli. Bylo poznat, že jsou secvičení a že tuto práci nedělají poprvé.}

   ^{Do Brna jsme dorazili za necelé dvě hodiny. Před Diecézním muzeem nás očekávali novináři, a to i přes nepřízeň počasí; ochladilo se a začalo pršet. Pracovníci firmy Kunsttrans převezli bednu s obrazem do expozice muzea, zde zůstal obraz v bedně do druhého dne, kvůli aklimatizaci. Já jsem poděkoval policistům, ti odjeli a zůstali novináři, kteří chtěli znát naše dojmy a pocity, samozřejmě to byla radost a úleva, že vše dobře dopadlo.}

   ^{Reportáž o převozu obrazu odvysílala Česká televize a televize Prima. Česká televize se věnovala převozu obrazu v průběžném zpravodajství na kanále ČT 24, na 15.30 jsem byl požádán o živý vstup, v relaci Události v regionech to byla hlavní zpráva dne a na závěr ve 20 hodin, opět živý vstup v pořadu Události v kultuře na ČT ART.}

   ^{V úterý 8. března přišel dlouho očekávaný okamžik. Pracovníci firmy Kunsttrans obraz vybalili a položili před nás na připravený stůl. Následovala opět prohlídka restaurátory, zda při transportu nedošlo k poškození obrazu, obraz dorazil do Brna bez jakékoli újmy. Přepravní firma si toto nechala potvrdit, ještě nám předali dvě očka na kterých obraz visel v NG, tím její účinkování skončilo a odjeli. Ředitel diecézního muzea Mgr. Motyčka již měl připravenou smlouvu o zápůjčce obrazu a tuto jsme podepsali.}

   ^{A pak jsme se dívali. Byly to neuvěřitelně krásné okamžiky, kdy se pro nás zastavil čas a my jsme stáli kolem stolu, na kterém ležel obraz Madony z Veveří a nemohli jsme uvěřit tomu, že je to skutečnost.}

   ^{Na odpoledne byli pozváni novináři. Nejednalo se o klasickou tiskovou konferenci, ale o tzv. fototermín. Celá akce měla být zahájena přinesením obrazu. Tento čestný úkol připadl mně a panu řediteli muzea Martinu Motyčkovi. Možná tomu nebudete věřit, ale my jsme si to nacvičovali. Představa, že by nám mohl obraz spadnout v přímém záběru kamer, nás natolik děsila, že jsme si celou trasu prošli třikrát nanečisto.}

   ^{Ještě tentýž den odpoledne se shromáždila asi dvacítka farníků kolem obrazu a společně jsme se u něho pomodlili. V tuto chvíli nebylo možné z kapacitních a bezpečnostních důvodů pozvat větší počet lidí.}

   ^{Následující den , 9. 3. dopoledne,  probíhalo focení obrazu před jeho umístěním do vitríny, jednalo se o vyfocení obrazu na diapozitiv, ze kterého se dělají všechny další fotografie. Je to taková oficiální fotka obrazu, práce provedl fotograf pan Libor Teplý. V následujících hodinách měla možnost vidět obraz ještě mimo vitrínu tzv. Odborná veřejnost. Do této kategorie patří výtvarníci, historici a učitelé. Přišla mimo jiné historička paní Milena Flodrová, pan František Halas (syn básníka Halase) s manželkou, Ivan Folletti a další. Po poledni byl čas vyhrazen pro představitele města Brna (primátor) a Jihomoravského kraje (hejtman). Omluvili se, nepřišel ani jeden, někdo říká, že neměli čas, jiná je verze, že se nechtěli potkat, kdo ví? Každopádně jejich škoda. Ve středu odpoledne zamířil obraz do vitríny, instalace trvala celé odpoledne a byla velmi náročná. Ve vitríně má obraz náležité klimatické podmínky a je také zajištěn po bezpečnostní stránce.}

   ^{Ve čtvrtek byl oddechový den, na pátek 11. 3. se objednala Česká televize, konkrétně redakce Křesťanského magazínu a natáčeli jsme v kapli a v muzeu, to se přidal i pan biskup.}

   ^{V pondělí 14. 3. jsem měl výklad o symbolice obrazu pro zaměstnance biskupství.}

   ^{A konečně v úterý 15. 2. dopoledne si přišli prohlédnout obraz zástupci tzv. Kulturní veřejnosti, sem patří rektoři vysokých škol, ředitelé muzeí, galerií a dalších institucí. Odpoledne v 16 hod se uskutečnila vernisáž a slavnostní otevření expozice.}

   ^{Na vernisáži se hodně mluvilo. Já jsem ve svém příspěvku připomněl jednu z hlavních myšlenek proč jsme to celé podnikali: Abychom se před obrazem mohli modlit. Pro ilustraci jsem přítomným vyprávěl tento zážitek: V srpnu roku 1998 jsem pobýval se skupinou italských věřících a s jejich farářem v Oseku u Duchcova. Naši hosté projevili přání navštívit Prahu a její památky. Při návštěvě baziliky sv. Jiří na Pražském hradě se rozhodli vzdát hold zde pohřbeným knížatům a králům zpěvem modlitby Salve Regina (Zdrávas Královno). Na moji námitku, že to není dobrý nápad, mi jejich kněz Don Románo odpověděl, že to přece nemůže nikomu vadit, když se pomodlíme. Vadilo. Sotva začali zpívat, přiběhl postarší hlídač (jistě pamětník a zastánce minulého režimu), nedovolil si zpívající Italy přerušit, ale hned jak skončili, začal vyhrožovat, že nás nechá vyvést. Na moji námitku, že jsme v kostele a že chtěli vzdát poctu našim knížatům, řekl, že jsme v muzeu a v žádném kostele. Zastavilo ho pouze upozornění, že svoje počínání bude muset vysvětlovat na italské ambasádě, načež se zarazil a se slovy: „Ať se to víckrát neopakuje!“ odešel.“ Připomínám, že to bylo v roce 1998. A já jsem si řekl, že už nikdy nechci zažít, že mi bude někdo zakazovat modlit na místech, která byla k tomu účelu zbudována.}

   ^{Od středy 16. 3. chvíle si obraz Madony z Veveří může prohlédnout široká veřejnost, tedy každý, kdo má zájem. Mám velikou radost z toho, že jako první si přišli prohlédnout obraz žáci a učitelé ze školy ve Veverské Bítýšce. Toto prvenství jim nikdo nikdy nevezme. Tuto náročnou etapu jsme zakončili krátkým posezením 17. 3. u pana biskupa, sešli se všichni hlavní aktéři. V modlitbě jsme poděkovali za Boží pomoc. Pan biskup poděkoval všem za jejich práci a úsilí.}

   ^{Nicméně zájem médií neutichal, hned v pátek 18. 3. jsem se sešel s redaktorkou Rovnosti, Markétou Chumchalovou, která připravila rozsáhlý článek o celé restituční kauze.}

  ^{Pomalu, ale jistě se přiblížili Velikonoce, také letos jsme připravili na sobotu před Květnou nedělí Sederovou večeři (19. 3.). O této naší akcie se dozvěděli v Česká televizi, konkrétně v brněnské redakci Křesťanského vysílání a přijeli natočit reportáž.}

   ^{Pomyslnou tečkou v mediálním zájmu o restituci obrazu bylo moje vystoupení v živém vysílání Českého rozhlasu Brno v pátek 1. 4. Pořad moderovala farnice z Bítýšky paní Jarka Vykoupilová.}

   ^{V pondělí 11. 4. se konala na Petrově porada děkanů, byl jsem požádán, abych po jejím skončení otcům děkanům řekl něco o symbolice obrazu. Následující čtvrtek (14. 4.) jsme měli rekolekci našeho děkanství. Požádal jsem ředitele muzea pana Martina Motyčku, zda by bylo možné uskutečnit ji v salonku muzea, ochotně mi vyhověl. Tak jsme naše setkání zahájili modlitbou před obrazem Madony.}

   ^{Začátek a konec května měsíce věnovaného Matce Boží jsem prožíval před obrazem Madony. V pondělí 2. 5. odpoledne se konala pouť farnosti Šlapanice do katedrály, P. Jan Nekuda mě požádal, abych je doprovázel k obrazu, samozřejmě jsem rád vyhověl. Posledního května jsem jel do Jemnice, kam mě pozval místní děkan P. Josef Brychta. Slavil jsem s místními mši svatou a potom jim vysvětloval symboliku obrazu.}

   ^{Vraťme se, ale domů a na začátek května. V neděli 8. 5. byla v Chudčicích mše svatá na památku položení základního kamene kaple. Nejdůležitější akcí tohoto měsíce byla farní pouť do brněnské katedrály a to v sobotu 14. 5. Jednak jsme jeli několika autobusy, ale mnozí zvolili dopravu vlastní. Na Petrově se nás sešlo asi 130. Při této příležitosti jsme spojili několik témat. Jednak jsme prošli svatou branou u příležitosti jubilejního roku milosrdenství, pomodlili jsme se před obrazem Madony, slavili mši svatou v katedrále a v neposlední řadě si celý areál prohlédli (včetně muzea, klenotnice a věží). Velmi obětavě se nám věnovali pracovníci diecézního muzea v čele s ředitelem Martinem Motyčkou, moc jim děkujeme.}

   ^{V neděli 22. 5. v 15 hod se sešli farníci u kapličky ve Slešťůvce a uspořádali májovou pobožnost. Další neděli odpoledne nás navštívil náš právní zástupce JUDr. František Severin a povyprávěl farníkům celou anabázi restituce obrazu.}

   ^{Naše farnost se také v tomto roce přihlásila do akce Noc kostelů, která se uskutečnila 10. 6. Zpřístupnili jsme opět kapli na Veveří, již vyzkoušenými body programu byly komentované prohlídky (PhDr. Vladimír Krátký) a výklad obrazu Madony z Veveří (Marek Hlávka, farář). Děti a mládež pod vedením paní Dagmar Trnavské nacvičili mariánské pásmo Popelka Nazaretská, bylo to moc krásné. Návštěvnost byla zhruba na stejné úrovni jako v minulých letech.}

   ^{Pokud jde o kapli na Veveří je třeba zmínit ještě další plány, chceme, aby kaple byla více otevřena pro veřejnost, především během letních měsíců. Abychom místo co nejvíce z atraktivnili nechali jsme vytisknout pohlednice jak s motivem obrazu, tak s motivem kaple samotné. Kaple byla otevřena během prázdnin téměř denně a návštěvníci si mohli mimo jiné zakoupit reprodukci obrazu Madony z Veveří.}

   ^{V tomto roce slavil náš biskup Vojtěch Cikrle významné životní jubileum 70 let. V rámci oslav sloužil pro zaměstnance biskupství 14. 6. mši svatou. Na tuto jsem byl také pozván a dostalo se mi té cti, že jsem mohl otci biskupovi blahopřát za kněze naší diecéze. Při této příležitosti jsem mu předal reprodukci obrazu Madony na plátně, ve stejných rozměrech jako je originál. Těchto reprodukcí jsme nechali zhotovit 10 kusů a dáváme je jako dary významným osobnostem – kardinál Dominik Duka. Jedem obraz je v semináři v Olomouci a jeden v Římě v koleji Nepomucenum. Toto mě velmi těší , protože sám jsem v Nepomucenu působil jako vicerektor.}

   ^{Letošní pouť v kapli Matky Boží na Veveří byla pro nás velmi významná, konala se v neděli 14. 8. a pozvání přijal nově vysvěcený biskup Pavel Konzbul. Zapsal se tak do historie jako ten kdo slavil s farností pouť v kapli na Veveří v roce vrácení obrazu.}

  ^{Na začátku měsíce října projevilo Brněnské turistické a informační centrum (zkratka TIC) zájem o spolupráci ohledně propagace obrazu Madony (Co taky jiného!), jednání se uskutečnilo 19. 10. s výsledkem, že že TIC od nás nakoupil knihy a pohlednice.}

   ^{Ve čtvrtek 3. 11. 2016 oznámil Nejvyšší soud rozsudek ohledně dovolání NG, částečně galerii vyhověl a kauzu vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání. Galerie se domáhala práva předložit nové důkazy. Další soudní líčení bylo stanoveno na 24. 3. 2017.}

  ^{Restituční spor ohledně Madony z Veveří se dostal do hledáčku světových médií. O svátku sv. Mikuláše 6. 12. jsem poskytnul interview agentuře AP (Asociatet press). Jejich redaktoři natáčeli pořad o církevních restitucích u nás a velmi živě se zajímali o vývoj kauzy obrazu Madony z Veveří.}