O věži kostela sv. Jakuba Staršího ve Veverské Bítýšce a nutnosti jejích oprav
Proč bylo nutné k opravě věže přistoupit
Původní věž kostela sv. Jakuba Staršího ve Veverské Bítýšce postavená v roce 1784 nesla jehlanovitou střechu krytou břidlicí. Teprve na počátku 20. století byla tato věž snesena a nahrazena typickou barokní bání s lucernou a makovicí pod horním křížem. Přesné datum dokončení nové střechy věže se nepodařilo dohledat, ale s největší pravděpodobností spadá do období mezí léty 1903-1906.
Báň sloužila po celé 20. století. Přežila i bombardování a poškození ostřelováním při ústupu německých vojsk na jaře 1945. Po 2. světové válce byla opravena pouze dolní část báně po lucernu, proto i nyní na lucerně můžeme najít stopy po kulkách z pušek a kulometných střelách. Nikdy se totiž řemeslníci až tak vysoko nedostali. Drobné opravy – instalace elektřiny a rozhlasu, zábran a sítí proti holubům, byly prováděny buď z vnitřního tělesa věže nebo za pomoci horolezců.
Vichřice v roce 2022 dokonala dílo zkázy: uvolnila několik plechů z opláštění báně, které ohrožovaly okolí. Horolezci, kteří nejnutnější opravu prováděli za pomoci plošiny, konstatovali navíc poškození dřevěného pobití věže pod plechy a některých částí konstrukce věže především vlhkostí a dřevokazným hmyzem. Podrobný stavebně-technický průzkum vzhledem ke špatné dostupnosti nebylo možné provést. Bylo však jisté, že je nutné vyměnit minimálně měděné opláštění věže a některé části nosné konstrukce a podbití.
Proč je nutné střechu věže opravit?
Možná si řeknete: „A proč kvůli několika plechům opravovat celou věž?“ Konstrukce střechy je dřevěná s dřevěným podbitím. Poškození střech nejčastěji začíná uvolněním spojů jednotlivých plechů, které jsou tvarovány podle dřevěného podbití. Pokud dojte k zatékání vody pod plechy, dojde také velmi rychle k poškození dřeva vlhkostí nebo houbou a současně se tato místa stávají dokonalým úkrytem pro různý dřevokazný hmyz.
Pro vaši představu:
Dřevokazným houbám stačí pro rozvoj vlhkost dřeva 18–20 % nebo vyšší (při cca 85–90 % relativní vlhkosti vzduchu) a teplota v rozmezí od 2 do 40 °C. V interiéru je těchto hodnot dosaženo např. při zatékání dešťové vody, nebo v prostředí s relativní vlhkostí vzduchu >85 %; v exteriéru jsou tyto hodnoty v našich klimatických podmínkách dosaženy vždy.
Dřevokazný hmyz potřebuje vlhkost dřeva 12 % nebo vyšší (cca 60 % relativní vlhkosti) a teplotu nad 10 °C (v interiéru i v exteriéru jsou tyto hodnoty v našich klimatických podmínkách splněny téměř vždy). Jestliže tedy do střechy přímo zatéká po dobu 2–3 let, rozsáhlejší poškození na sebe nenechají dlouho čekat.
Životnost dřevěných střešních konstrukcí se podle druhu dřeva a podmínek odhaduje na 70–150 let. Pokud se střecha stavěla okolo roku 1905, slouží už tedy více než 120 let. Máme zde dřevo z lesů, které rostly někdy mezi léty 1830–1870. Předpokládaná doba životnosti je tedy už spíše za svojí hranicí. Její prodloužení znamená opravdu dobrý a nepropustný plášť, který ji bude chránit před vlivy počasí.
